1. Ve vysoké nadmořské výšce se nesmí kofein

Káva nebo čaj na treku nemusí automaticky zmizet z vašeho jídelníčku. Obava z kofeinu nejspíš souvisí s jeho mírným močopudným účinkem. Odtud už je jen krok k představě, že vás káva dehydratuje a přispěje k výškové nemoci. Běžná konzumace kofeinu ale není důvodem k obavám z výškové nemoci. Pokud navíc pijete kávu pravidelně a ze dne na den ji vysadíte, může vás rozbolet hlava právě kvůli náhlému vynechání kofeinu. Ve výšce se pak taková bolest může snadno splést s příznakem akutní horské nemoci. Svou obvyklou ranní kávu si tedy většinou můžete dopřát i na treku. Není však potřeba její množství navyšovat ani ji považovat za prostředek k prevenci výškové nemoci.

2. Diamox jen maskuje příznaky výškové nemoci

Kolem Diamoxu koluje představa, že pouze potlačí příznaky, zatímco problém dál pokračuje. Acetazolamid, účinná látka Diamoxu, ale podporuje samotný proces aklimatizace. Jak to funguje? Zvyšuje vylučování hydrogenuhličitanu ledvinami. Tím mírně mění acidobazickou rovnováhu krve a povzbuzuje dýchání. Tělo tak přijímá více kyslíku a rychleji se přizpůsobuje pobytu ve výšce. Používá se k prevenci i léčbě akutní horské nemoci, označované zkratkou AMS. Jeho užívání ale není automatickou součástí každého treku a vhodnost i dávkování patří do konzultace s lékařem. Ani s Diamoxem není bezpečné ignorovat potíže nebo pokračovat výš za každou cenu. Lék nenahrazuje postupný výstup, čas na aklimatizaci ani sestup, když se stav zhoršuje.

3. Kdo má dobrou kondici, výškovou nemoc nedostane

Tohle je jeden z mýtů, kterým je snadné uvěřit. Když zvládáte dlouhé túry, běháte nebo pravidelně trénujete, proč by vás měla zastavit nadmořská výška? Dobrá kondice vám pomůže zvládnout fyzickou náročnost treku. Před výškovou nemocí vás ale nechrání. Ta může postihnout i mladého, zdravého a trénovaného člověka. Právě zdatní sportovci někdy přecení své možnosti. Vyrazí příliš rychle, málo odpočívají a první potíže se snaží překonat silou vůle. Bolest hlavy nebo nevolnost přičítají únavě, protože přece mají natrénováno. Na trek se určitě připravujte. Ve výšce ale dejte tělu čas a nepoměřujte tempo s tím, co zvládáte doma. Aklimatizaci nelze vybojovat lepší kondicí.

4. Čím víc vody vypiju, tím lépe se aklimatizuji

Dostatečně pít je důležité. Dehydratace může způsobovat bolest hlavy, únavu nebo slabost, tedy potíže, které se mohou podobat akutní horské nemoci. Pití nad rámec potřeb těla ale výškové nemoci nepředchází. Není potřeba do sebe nutit další litry jen proto, že jste vysoko. Nadměrný příjem tekutin může nebezpečně snížit koncentraci sodíku v krvi. Tento stav se nazývá hyponatrémie a v závažných případech může způsobit zmatenost, křeče i poruchu vědomí. Univerzální množství vody pro každého neexistuje. Potřeba tekutin se mění podle námahy, počasí, pocení i individuálních rozdílů. Při pohybu se řiďte žízní, mějte pití dostupné a průběžně tekutiny doplňujte. Pít „pro jistotu“ co nejvíc není správná strategie. 

5. Děti jsou k výškové nemoci náchylnější než dospělí

Děti mohou výškovou nemoc dostat stejně jako dospělí. Dostupné poznatky ale nepodporují obecné tvrzení, že jsou k ní automaticky náchylnější. U malých dětí spočívá hlavní problém v rozpoznání příznaků. Dospělý vám řekne, že ho bolí hlava nebo je mu nevolno. Miminko či batole to nedokáže. Po výstupu proto věnujte pozornost nevysvětlitelnému pláči, podrážděnosti, nechutenství nebo změnám spánku a aktivity. Tyto projevy mohou mít různé příčiny, ve výšce je ale potřeba myslet i na výškovou nemoc. Také u dětí je základem pomalý výstup a pečlivé sledování stavu.

Některé studie ale naznačují, že starší lidé (50+) mohou mít mírně nižší riziko akutní horské nemoci než mladší. Výsledky výzkumů ale nejsou jednotné a vyšší věk není zárukou bezproblémové aklimatizace. Pro plánování treku jsou důležitější rychlost výstupu, výška noclehů a předchozí reakce na nadmořskou výšku. Pravidla aklimatizace proto platí v každém věku. 

Co tedy ve výšce skutečně pomáhá?

Největší smysl má postupný výstup, dostatek času na aklimatizaci a ochota upravit plán podle toho, jak se cítíte. Důležitá je především výška, ve které spíte.

S příznaky výškové nemoci nepokračujte do vyššího noclehu. Pokud se potíže zhoršují i při odpočinku ve stejné výšce, sestupte. Zmatenost, porucha rovnováhy nebo dušnost v klidu jsou varovné příznaky závažného stavu a vyžadují okamžité řešení — sestup s pomocí a přivolání záchrany.

Za mě je při plánování horských akcí důležité nechat prostor na změnu programu. Žádný vrchol ani sedlo nestojí za přehlížení zdravotních potíží.