Projekt na rok 2026: Všechny Ferraty Česka! 🧗
1. ledna 2026
18 + 3 metodických zdrojů pro bezpečnější pohyb v horách
15. února 2026
PŘECHODY HOR
ZIMNÍ PŘECHOD ŠUMAVY: na těžko a bez parťáka
Zimní přechod Šumavy patří k nejkrásnějším a zároveň nejdobrodružnějším způsobům, jak tuto pohraniční oblast poznat. Hřebenová trasa nabízí možnost vyrazit buď z Nové Pece, nebo ze Železné Rudy – směr už je jen na vás. Čeká vás zhruba 100 kilometrů dlouhá cesta krajinou lesů, plání a tichých horských hřbetů. Trasu si můžete klidně zkrátit nebo prodloužit podle libosti. Přestože se jedná o solidní porci kilometrů, při dobrém plánování a vhodných podmínkách jde o trasu, která je zvládnutelná i pro méně zkušené trekaře - nastoupáte okolo 2 000 metrů. Pokud přechod půjdete v zimních měsících, vyžaduje ale o to víc respekt k zimě, počasí a aktuálním sněhovým podmínkám, které mohou pohyb dost ztížit. Celá trasa vede po značených turistických cestách a terén není technicky náročný - záleží však v jakém ročním období vyrazíte.
Malý úryvek z mého zimního putování...
Když opominu malý adrenalinový start, kdy jsem málem zmeškala vlak do Nové Pece, byla cesta ze Středočeského kraje vlastně příjemnou vyhlídkovou jízdou s dvěma přestupy. Na první nocoviště - pod Plešným jezerem, dojdu asi po dvou hodinách a hned si nadávám – zapomněla jsem kolíky ke stanu. Naštěstí trochu improvizace, několik větviček a ohrádka, která vymezovala prostor nocoviště, postačila k tomu, aby stan jakž takž stál. Usínám za zvuku větru a dopadajících sněhových vloček na tropiko stanu. V noci se sice několikrát probudím, ale je to skvělý - miluju spaní v zimě (dokud mi není zima :-)). Co ale naopak považuju za mučení, je to ranní vylézání z teplého spacáčku. A rovnou do několika čísel čerstvého prašanu. S tím jsem nepočítala. Podle předpovědi to nemělo být na sněžnice (takže nemám je ani lyže), ale vyrazila jsem o 2 dny později, než bylo v plánu...takže si teď vychutnávám novoroční sněžení a v brzkých ranních hodinách pěkně sama prošlapávám cestu na Plechý. Na hřebeni je sněhu dost, místy je ho po kolena. Potkávám jen pár Němců mezi Plechým a Třístoličníkem. Se sněžnicemi. Jak já bych si je ráda půjčila 🙏... 16 km jsem šla 7,5 hodiny (!). Uff. Brodění v prašanu je dobrá alternativa k posilovně. A velká výhoda je, že tady na rozdíl od fitka další 2 dny nikoho nepotkám. Další noc je o poznání mrazivější. Ta následující ještě víc, a pak už mi jen chodí zprávy typu: "na Šumavě naměřili -30,6 °C, žiješ?". Vyměknu (nebo slovy mojí mamky konečně přijdu k rozumu) a beru si na další noc hotel – hlavně, abych nezpůsobila infarkt mamince, která je samozřejmě první, kdo mi tuto informaci posílá. Ve vyhřátém hotelovém pokojíčku si rychle uvědomuji, že ke štěstí člověku najednou stačí teplo (a dobrá káva). 🖤
Mohla jsem si koupit levnou letenku někam do tepla a jít solo trek tam. Ale táhlo mě to do lesů a zimní krajiny - právě ta potřeba nekomfortu a samoty byla důvodem pro tento podnik, touha si zase vážit maličkostí, rozšířit si hranice komfortu. Stejně jako když se vrátím z Nepálu a raduju se z toho, že voda z kohoutku je pitná a záchod splachuje. 😊
Trasa přechodu
Jelikož jsem šla zimní variantu, rozdělila jsem 100+ km trasu do 7 dní, tak, aby bylo reálné jednotlivé etapy ujít pro průměrného smrtelníka, který se pohybuje v zimním terénu na těžko. Když mi první noc napadlo několik (desítek) cm prašanu, druhý den jsem šla 16 km cca 7,5 hodiny (přitom v letních horách ujdu bez potíží dvojnásob). Časové údaje níže jsou tedy reálné časy chůze v zimních podmínkách. Mějte při plánování na paměti, že se něco neočekávaného může přihodit i vám a proto mějte pro jistotu v záloze raději i plán B. Při letní variantě je možné přechod zkrátit na nějakých cca 5 dní, pokud jste zvyklí denně ujít průměrně 25-30 km. Já jsem na trase udělala jednu plánovanou odbočku na Kvildu - moje nejoblíbenější místo na Šumavě. To vy ale můžete samozřejmě vynechat a jít přes Bučinu rovnou na Modravu. Celá trasa je krásně značená (ostatně jako všechny na území ČR), takže nemáte kde zabloudit.
Kompletní trasu v mojí variantě najdete ZDE.
1. den: Nová Pec - nocoviště pod Plešným jezerem
🕒 2-3 h, ↑ 230 m, → 7,5 km
Z Nové Pece kus po silnici, po žluté turistické trase, dále přes rozcestník Rossbach a Rakouská cesta - Říjiště (v letní sezóně zde bývá v provozu občerstvení). V okolí nejsou žádné možnosti ubytování uvnitř - pouze Nová Pec. Vodu lze doplnit ze studánky (značena v mapě, případně z potoka cca 450 m od nocoviště).
2. den: Nocoviště pod Plešným jezerem - Nové údolí
🕒 7-8 h, ↑ 460 m, → 15 km
Na Plechý lze jít přes Plešné jezero, pomník Adalberta Stiftera a Kučerovu vyhlídku nebo druhou stranou (kratší varianta - viz mapa). Poté stále po hraničním hřebeni až na Třístoličník, zde možnost občerstvení v chatě Dreisesselhaus.
3. den: Nové údolí - Strážný
🕒 5 h, ↑ 220 m, → 14 km
Na původním náspu železnice v Novém údolí byla symbolicky obnovena krátká trat’ dlouhá jen 105 m, která vede přes hranici — jedná se o nejkratší mezinárodní železnici na světě. V létě zde funguje malé muzeum a občerstvení.
4. den: Strážný - Bučina - Kvilda
🕒 8 h, ↑ 470 m, → 25 km
Pokud chcete Kvildu vynechat, půjdete jen do Bučiny (14 km). Cestou se můžete zastavit v restauraci Hájenka na Knížecích Pláních (v provozu i v zimě). Trasu si můžete lehce upravit podle aktuálně upravených běžkařských tras. V Bučině najdete kromě hotelu Alpská vyhlídka (další občerstvení na trase) repliku železné opony s ostnatým drátem a věží i s infotabulí nabitou historickými zajímavostmi. Pokud dojdete až do Kvildy (zde nocoviště není), doporučuji ubytování v hotelu Šumava Inn nebo v penzionu Qvilda 207.
5. den: Kvilda - Modrava - Poledník
🕒 8 h, ↑ 440 m, → 21 km
Před odchodem na další etapu doporučuji navštívit pekárnu & minipivovar Kvilda a kavárnu Kvildy Café - v obou podnicích mají spoustu dobrot na doplnění energie na cestu. Na Modravě se dobře najíte v restauraci Klostermannovy chaty. Rozhledna Poledník je otevřena od května do října, stejně jako občerstvení pod rozhlednou.
6. den: Poledník - Hůrka u Prášil
🕒 5 h, ↑ 290 m, → 15 km
Cestou z Poledníku si můžete udělat malou zacházku k Prášilskému jezeru. Až do Prášil po Šumavské magistrále a přes bývalou osadu Gruberg (doporučuji opět krátké zastavení u informační tabule o historii osady). Cílem je nocoviště Hůrka - místo zaniklé sklářské osady.
7. den: Hůrka - Železná Ruda
🕒 3 h, ↑ 180 m, → 11 km
Závěrečná etapa před odjezdem domů - poslední chvíle klidu lesní krajiny s postupným přechodem do civilizace města. Ze Železné Rudy je dobré vlakové i autobusové spojení na Prahu, většinou jen s jedním přestupem v Plzni nebo Klatovech.
Poznámky a malé doporučení
⛰️ Celkem 109 km se stoupáním 2 000 m (včetně odbočky do Kvildy) - k uložení ZDE.
Trasu je možné takto jít i v opačném směru a ve všech ročních období. Pokud si nebudete brát potraviny na celý přechod s sebou, ale chcete si postupně dokupovat, obchůdky na doplnění zásob se nachází ve Strážném, Kvildě, malý obchůdek je i v Prášilech a v Železné Rudě už je velký COOP. V zimním období můžete vodu snadno získat ze sněhu, v letním si dopředu naplánujte, kde budete vodu doplňovat. Pravidelně sledujte předpověď počasí a stáhněte si aplikaci záchranka a mapy.cz (nebo jiné mapy) - mapu ČR do offline verze.
Nocoviště & možnosti ubytování
Nouzová nocoviště Šumavy
Při přechodu Šumavy hrají klíčovou roli nouzová nocoviště, která jsou oficiálně zřízena Správou NP Šumava právě pro vícedenní putování. Najdete je víceméně podél hlavní hřebenové trasy mezi Novou Pecí a Železnou Rudou, tedy v trase nejčastějšího přechodu Šumavy. Nocoviště jsou od sebe vzdálena zhruba 15 až 20 kilometrů, což odpovídá dennímu výkonu, který je v zimních podmínkách s těžkým batohem realistický a bezpečný. Každé nocoviště je vyhrazeným místem, kde je možné legálně přespat jednu noc, a to v čase od 18:00 do 9:00 následujícího dne. Platí zde několik pravidel – nesmí se rozdělávat oheň, kouřit ani zanechávat odpad. Nocoviště nejsou vybavena vodou - v tomto je nutné počítat s plnou soběstačností, na několika nocovištích je však dostupný přírodní zdroj vody (=potok), takže stačí mít s sebou filtr nebo jinou dezinfekci vody, případně vodu převařit. Naopak jsou ale vybavena posezením a chemickým WC. V zimě představují tato místa ideální kompromis mezi volností přechodu a respektem k ochraně přírody – umožňují rozumně rozdělit etapy, přenocovat v klidu mimo civilizaci a zároveň se pohybovat v rámci pravidel národního parku. Mapu všech šumavských nocovišť najdete ZDE.
Další možnosti ubytování
Pokud chcete zvolit větší pohodlí, můžete absolvovat přechod i s ubytováním v místních penzionech a hotelích (nebo to nakombinovat s přespáváním venku). Když půjdete "na lehko", tedy bez stanu, spacáku a karimatky, ušetříte pár kilo v batohu a možná se i kvalitněji vyspíte na další etapu. Na většině místech se nacházejí možnosti ubytování (v omezeném množství) přímo na trase, nebo několik set metrů od ní. Seznam ubytovacích zařízení, které by pro vás mohly přijít v úvahu místo nocovišť, jsem uložila ZDE. Ne všechny jsou však v provozu celoročně - je potřeba si to ověřit a ideálně i rezervovat s předstihem.
Vybavení
Ne nadarmo se říká: kdo je připraven, není překvapen. Při putování zimní krajinou to platí dvojnásob. Pokud plánujete spát venku, nepodceňte vybavení: především spacák (pokud má být v noci -10 stupňů, nebude vám stačit spacák do -10 stupňů ;) - mějte tam tepelnou rezervu, po několika dnech v mrazu se vaše tělo adaptuje na chlad a pokud nepřijímáte dostatek kalorií, nebude vaše tělo už tvořit tolik tepla jako na začátku treku. Kdo nemá se spaním v zimě velké zkušenosti, doporučuji k přečtení článek Ladislava Siegera o "spaní ve spacáku v zimě" - ZDE. Nepodceňte ani zimu, která jde od země - karimatku zvolte s vysokým tepelným odporem "R", a zásadní je i kvalitní zateplená obuv. Co se týče oblečení - dodržujte vrstvení a princip cibule. Seznam všeho, co jsem s sebou měla (všeobecný seznam na zimní přechody) si můžete stáhnout níže. ↓
✔️ Kompletní checklist ke stažení ZDE.
Pokud máte otázky, neváhejte mě kontaktovat – ráda pomůžu s plánováním, itinerářem přechodu na míru nebo doporučím ubytování, pokud nechcete využívat stan.
